Moji klienti pocházejí mj. i z řad vysoce postavených politiků, businessmanů, lékařů, vědců, apod ... a to co je vede k tomu přijít, je občas i potřeba ospravedlnit své "hříchy". V dřívějších dobách k tomuto účelu sloužil kněz, avšak v dnešní době je tento způsob již pro mnoho lidí nepřijatelný, neboť církev si sama svojí minulostí způsobila, že se dostává čím dál více na okraj společnosti, ale potřeba "hříšníků" se vyzpovídat je a vždy bude aktuální v každé době. Lidem to totiž dovoluje mít naději na změnu a také hledají ujištění, že nejsou tak špatní i když se dopustili ne zrovna ušlechtilých činů. Nejsem ten, který je bude za to jakýmkoli způsobem soudit, naopak, má úloha je zde taková, abych je ujistil, že nejsou jen špatní a nabídl jim možnost se na svoji minulost podívat jiným způsobem, který jim dovolí zamyslet se nad svým konáním a může být i návodem jak začít žít šťastnější život než doposud, neboť břímě hříchů, které na sobě nesou, je pro mnoho z těchto lidí často již neúnosné. Zpověď tak poslouží k tomu, že toto břímě bude o něco lehčí nebo se ho může dotyčný zbavit i natrvalo, pokud vlastní sebereflexí a změnou přístupu a náhledu na život, udělá nezbytné změny.

Prvek upřímné zpovědi může mít, podobně jako smrtelná nemoc, ztráta bližního, atd... i ohromný transformační efekt, ve smyslu zásadní změny pohledu na život a přehodnocení svých dosavadních postojů, neboť pokud si dotyčný skutečně uvědomí kolik bolesti často druhým způsobil a upřímně lituje svých chyb a rozhodne se pro změnu, transormace takového jedince může být opravdu zásadní. Lidé často páchají zlé věci z nevědomosti, skoro bych řekl, že je tomu tak téměř vždy. Je to dáno především prostředím, ve kterém vyrůstali a které je formovalo a vlastně pouze nevědí jak věci dělat jinak.

Již samotné rozhodnutí, vyzpovídat se ze svých životních omylů, je zásadním krokem ke změně a pokud se dotyčný k tomuto kroku upřímně (což ví jen on sám) rozhodne, má již minimálně 50% "odpracováno". Pokud však pouze hraje hru na zpověď, svého břemene se nikdy nezbaví. Tím nejobtížnějším je opravdu si nejprve sám přiznat, že něco nedělám úplně dobře, případně to následně pak sdělit někomu jinému, byť pouze diskrétně. Už však samotný akt přiznání si vlastní chyby i bez následné sebereflexe je důležitým momentem a předělem pro každého a je již pak pouhou otázkou času než ho jeho vlastní svědomí (duše v něm dřímající) dožene k tomu, aby proces přerodu z nevědomí do vědomí dokončil.


Joomla SEF URLs by Artio