Nejvíce chyb se ve svém životě dopuštíme, když jsme mladí a bohužel nás tyto chyby často poznamenají na celý život. Ani u mě tomu nebylo jinak a přitom stačilo tak málo, mít vedle sebe někoho, kdo by si získal mou důvěru, byl dostatečně vzdělaný, empatický a s životními zkušenostmi, zkrátka někdo, kdo mi mohl svým nezávislým a nezaujatým pohledem na můj život, pomoci se v něm lépe zorientovat, s kým bych mohl mluvit o všem, čemu nerozumím, co mě trápí, a kdo by mě mohl svým pohledem na můj život, ušetřit mnoha omylů, kterých jsem se dopustil. V jednom z  nejdůležitějších údobí svého života, tedy mezi 15-20 rokem, jsem neměl nikoho, ke komu bych měl důvěru a kdo by mi mohl být kompasem v životě, kterému jsem nerozuměl a v kterém jsem se učil žít. Myslím, že v této generaci mladých lidí je jich mnoho, kteří to cítí podobně.

Již odedávna vždy platilo, že se mladší generace vždy učila od té starší (resp. moudřejší, neboť staří nedělá člověka moudrým) a to umožnilo lidem, zde na Zemi, přežít a vyvíjet se. Dnes nás naše chyby naštěstí již nestojí život v té fatální formě, tedy jeho ztrátě, ale neméně těžce mnohdy neseme důsledky našich chybných rozhodnutí. Je naprosto nezpochybnitelné, že člověk mladý a nezkušený, je vydán na milost a nemilost těch, s kterými se v životě setká a je opravdu dobré, mít vedle sebe někoho, s kým můžeme konzultovat vše, co se v našem životě děje a který nás může upozornit na různá úskalí na naší cestě životem. Jako bych už slyšel ty námitky, že mladí lidé nechtějí nic slyšet, že sami nejlépe vědí, co a jak je dobře a nenchají si do věcí rozhodně mluvit. Nemyslím si, že to tak mají všichni a naopak bych ze své zkušenosti řekl, že dnes je již situace jiná a mladí lidé o svém životě přemýšlí mnohem více, než dříve. Vždy bude platit, že ti chytřejší si nechají poradit, ti hloupější (nebo ti, kteří nedostali příležitost či nevěděli, na koho se obrátit), musí za životní zkušenosti tvrdě platit. Dnes je již u mnohých standardem, mít svého psychologa, kouče, mentora, atd ... a právě tito lidé jsou ve svém životě velmi úspěšní, neboť nedělají tolik chyb jako ti, kteří musí metodou pokusu a omylu přicházet na zákonitosti života zde na Zemi. Škola života je něco, co se nikde neučí a přitom je to nejdůležitější učební látka pro každého člověka.

Každý bychom tedy měli mít ve svém životě svého průvodce. Často tuto roli plní někdo z našeho blízkého okolí, z rodiny, přátel, atd ..., komu se svěřujeme s našimi nejintimnějšími věcmi, ale takový člověk nikdy nemůže plnit svou roli dobře i kdyby sebevíc chtěl, neboť nemůže být objektivní, nezaujatý a často i v dobré víře, nás pošle špatným směrem. Rodíme se do míst, které si vědomě nevybíráme (z duchovního pohledu mnoha učení, je tomu jinak, ale to není tak důležité) a často naše životní útrapy jsou bezprostředně spojené s naší biologickou rodinou a jen vnější, nezávislý pohled nám umožní se z nich vyvázat. Roli našeho průvodce, by tedy měl plnit člověk, který je úplně mimo náš běžný život, naši rodinu, naše přátele, což zaručí maximální míru objektivity a v konečném důsledku tak dosáhneme nejlepšího výsledku a ušetříme se mnohých překvapení. Tento průvodce by měl plnit roli našeho psychologa, mentora, kouče, oponenta, důvěrníka, atd ... Myslím si, že jedna z klíčových věcí, která utváří náš život, je dobře si zvolit svého průvodce. Na jeho osobnost bychom měli klást maximální nároky a je dobré vyzkoušet více lidí a nezůstat hned u prvního, kterého oslovíme, jen tak si budeme moci udělat srovnání a dobře si vybereme toho, s kým nejlépe souzníme a o kom si myslíme, že nám nejlépe rozumí. Každý máme intuici a ta by nám měla být při výběru našeho průvodce, tím nejlepším rádcem.

Přeji Vám mnoho štěstí při Vaší volbě ...

Joomla SEF URLs by Artio